Оригинал материала находится по адресу:
www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=21925
Viola Fischerová
Viola Fischerová (*1935) se narodila v Brně. Studovala češtinu a polštinu na Filosofické fakultě v Brně a Praze, od roku 1961 působila v Československém rozhlase. Po invazi sovětských vojsk emigrovala se svým budoucím manželem Pavlem Buksou do Švýcarska, v letech 1972-77 studovala germanistiku a historii v Basileji. Roku 1985 se přestěhovala do Mnichova, spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa a přispívala do exilových časopisů (zejm. Svědectví). Podruhé se provdala za prozaika a esejistu Josefa Jedličku. Od roku 1994 žije v Praze. Její nevlastní sestrou je básnířka Sylva Fischerová.
Viola Fischerová básnicky debutovala sbírkou Zádušní básně pro Karla Buksu (1993, Petrov). Následně vydala sbírky Babí hodina (1993, resp. 1995, Nakl. Franze Kafky, Cena Českého literárního fondu), Jak pápěří (1995, Artforum a Akrýř), Odrostlá blízkost (1996, Petrov), Divoká dráha domovů (1998, Torst), Mateční samota (2002, Petrov) a Nyní (2004, Petrov). Za poslední z nich obdržela mezinárodní Drážďanskou cenu lyriky. Letos vydala básně Předkonec (Fra), v nejbližší době ji tamtéž vyjde sbírka Písečné dítě.
Verše Violy Fischerové byly přeloženy do několika světových jazyků, mimo jiné do angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny nebo ruštiny. Kromě básnické tvorby psala pro rozhlas (Nesmrtelná kuřata, 1968, Jak Kuba vyzrál na Papejše, 2005) a vydala knihu pro děti Co vyprávěla dlouhá chvíle (2005, Meander). Za ni získala cenu Magnesia Litera 2006. Viola Fischerová přeložila poezii Mirona Białoszewského, Hanse Magnuse Enzensbergera, A. M. Ripellina, výbor z německé a afgánské lyriky, dramata Stanisława Witkiewicze, Dopisy Felici Franze Kafky a Druhý proces Eliase Canettiho.
