Стихотворения Виолы Фишеровой (на чешском языке). Фотопортрет поэтессы

 

* * *
Tolik písku a slunce
Našlo sis horoucí ruce
mé láskylačné dítě

* * *
Za chvíli už nepůjdu ve stínu kaštanů
a ptačího zpěvu
ale po horké silnici
s kopce za zatáčkou
odkud se uvidím
jak hledím ve stínu kaštanů
na sebe jdoucí v klobouku
po černé silnici
odkud se vidím
jak si za zatáčkou
mizím navždycky
z očí

Uplácávám

ňadra z písku
břicho z písku
hladím útlé boky
i skrytou proláklinu

Zalévám tě
mořem z dlaně
prosívám ti plavé vlasy
nad čelem

Jak blaženě se směje
mé zlaté písečné dítě

Ještě neslyší stíny
kostelních hodin
které ze stromů

padají na mne

Odrostlá blízkost, Matečná samota, Nyní

Pořád někoho poslední dny
Ještě přežít advent
se dvěma meči
před dveřmi

A nikdo nechce vidět
ten dýchavičný pád

Až náhle
rychlý pohyb kolem

úřad oblek víko rakve
tóny vločky kněz
a mokré dno

Pár lžic hlíny
duše na větvi

a všichni odešli

Jiřímu Kolářovi

Nakonec
bude slunce už jenom na jiné straně
ulice věčně letní nedělní
chodci se vracejí od vody

a my
jako bychom vždycky bydleli
jen v pokoji s očima do zdi
budeme snít na postelích

o tom jak snadno
dojdeme ke dveřím

Bohumilu Hrabalovi

To se ti podobá
že jsi rozpíjel lidi
příběhy řečmi a pivy
– co jsem se nasmála –

To se ti podobá
že jsi měl hlad
se všemi kočkami
v lese

To se ti podobá
že jsi smrti
číhající a zkřehlé

dal podobu holubů
nadrobil bábovku
a hodil sebe

To se ti podobá

* * *
Nyní
od vteřiny k vteřině prostupné
nic

nic rána poledne večera

tráva zašlapaná do bláta
ostrá štiplavá prázdnota
února

až po týdnech
tě dostihne

nyní

třas a žmoulaná slova
napůl ochrnuté paní
ke které jsi nedošla

Pavlovi

Začala Pane má vina
už prvním nadechnutím?

Když podle hvězd
stojí v mém životě
smrt muže z vlastní ruky

Byla bych se ho vzdala
s tou láskou
co vede do záhuby

nebo raději nevěřila
že ho zabijou moje hvězdy
vedle mne na posteli